Vážení rodiče, ve středu 6. 11. proběhla na naší škole stávka. Předcházela jí dlouhá diskuse celého sboru, při které se jak na pomyslných vahách zvažovalo, zda se do stávky zapojit, či ne. Nelíbil se nám způsob, jakým byla stávka vyhlášena, jeho rychlost, nepřipravenost a zaměření (i mediální) na důvody, které nejsou primární příčinou toho, proč jsme připraveni i tímto nepopulárním krokem na zoufalou situaci ve školství upozorňovat. Vážili jsme všechna plus a mínus a nakonec se pedagogický sbor naší školy drtivou většinou rozhodl stávku podpořit.
Potěšilo nás, že mnozí z vás nám vyjádřili své sympatie a pochopení. Z celého srdce vám za ně děkujeme. Někteří z vás byli velmi rozzlobení a dali nám to najevo. Tak, jako my máme právo na stávku, vy máte právo na své rozhořčení. Snažíme se vám odpovídat, vysvětlovat důvody toho, proč už „náš pohár trpělivosti přetekl“.
Stejným rozhodováním procházela většina škol v naší zemi. Jak se objevilo v některých vyjádřeních, učitelé se cítili jakoby v pasti. Jedni se rozhodli pro stávku – chtěli upozornit, že situace je vážná, a vyvolat následné debaty a diskuse (což se děje, i v médiích jsem zaznamenala posun, kdy se začalo diskutovat i o dalších problémech českého školství), druzí byli proti. Protože jsem včera objevila vyjádření jedné školy z Loun, které poměrně přesně vystihuje, o co v současné době jde, a protože toto prohlášení má již mnoho sdílení, rozhodla jsem se je i na naší škole zveřejnit bez jakékoliv úpravy.
V mailech, na které jsem odpovídala, i na včerejším večerním setkání s delegáty Unie rodičů, nabízím osobní setkání a popovídaní o tom, co nás trápí, bolí a štve, co nám brání rozvíjet naši školu dle našich a snad i dle vašich představ.
S pokorou, úctou a odhodláním
Marcela Pavlíková, ředitelka
